October 2011

Ztracená bolest- část 1

31. october 2011 at 16:00 | Tiney* |  kapitolovky
Bianca se ostražitě rozhlédla kolem sebe. Bylo velmi jasno a rozpraskaný povrch země jasně podával důkaz o horkém letním období ve státě Arizona.

Každý rozumný člověk by byl v tuto domu schovaný doma v obýváku, měl by zapnutou televizi a pil by ledový čaj. Zrovna já jsem ale musela dojet s autem, o které se dělím s o tři roky mladší sestrou na čerpací stanici, aby měla sestra vše připravené na zítřejší ráno, kdy pojede na návštěvu k rodičům svého nového přítele. Sakra proč si ta holka někdy nemůže zařídit něco sama? Ještě dlouho po událostech toho dne jsem se sama sebe ptala, proč jsem jen nezůstala doma.

Nasedla jsem do auta a nahlas zapnula svého milovaného Elvise. Nebyl velký provoz a po chvilce řízení jsem nakonec úplně přestala přemýšlet a veškeré mé soustředění se vázalo k horké rozpálené státovce po které jsem zrovna jela.

Ze zamyšlení mě vytrhlo až hlasité zařvání brzd. Mozkem mi prolétla jediná myšlenka. Strach. A v těsném závěsu i úlek. A pak už jsem ji jenom kryla hlavu.

Takovouhle bolest jsem nikdy nezažila. Ten zvláštní pocit že máte místo mozku střepy mi nedovoloval zorientovat se na místě kde jsem skončila. Ležela jsem v jakési vrstvě bahna která mě chladila po celém těle. Chvíli jsem jen tak ležela a toužila jsem znovu upadnout do onoho apatického stavu ze kterého jsem se před chvílí probudila. Všechny mé pokusy byly marné a tak jsem se po chvíli začala plazit a nakonec se mi podařilo dostat se z mého vězení.

Jakmile se mi podařilo zvednout své rozbolavěné tělo do vodorovné polohy, bolest v hlavy trochu povolila a naskytl se mi pohled na mé vězení. Obyčejnou silniční škarpu ohraničující prostor mezi polem a silnicí. Tam jsem taky spatřila své zničené auto. A to druhé auto. Určitě zase nějaký kretén, který se na poslední chvíli rozhodl odbočit na benzínku a nezvládnul to. A pak jí sejmul, tak to bylo. Jedna na věc na tom ale byla zvláštní- to druhé auto vůbec nebylo tak zničené jako to její, ba naopak, bylo úplně bez škrábance.

Fuck this shit, I´m going to Narnia.

30. october 2011 at 17:39 | Tiney* |  diary
Tumblr_lt4p4wxbev1qjrrofo1_500_large
Sakra.
Kolika skříněma jste zkoušeli projít? Respektivc za účelem dojít do Narnie? A kolikrát jste kurva* zjistili, že to nejde? Že každá vaše skříň vede leda tak do prdele*? Já hodněkrát. Sakra někdy bych se chtěla prostě zvednout a odejít do Narnie, do Ronda, do Bradavic, nebo prostě jednoho z těhle úžasných fiktivních světů kde na vás nečekaj žádný sračky. Samozžejmě krom různejch čarodějnic, čarodějů, skřítků a páchnoucích ponožek. Ale s těma bych se teda smířila. Doprdele*.
338170018_lbzjnftx_c_large
*Strašně moc se mi chtělo napsat sprostěj článek. U každýho sprostýho slova máte hvězdičku, nechtělo se mi 10000× psát omlouvám se za tenhle výraz.
Btw: Zítra zveřejním povídku... Ale není se na co těšít.
Love, Tiney*

Isn´t that inspirating?

28. october 2011 at 11:01 | Tiney*
"On the first page of our story,
the future seemed do bright...
Cute-hands-lesbian-love-miss-favim.com-190474_large

Dreaming Forever

25. october 2011 at 19:56 | Tiney* |  diary
Animace na téma lidé. Zkopíruješ jí, a..... neručím za sebe.
Blog má být deník a tím taky bude. Je mi velmi jedno, jestli se vám nový lay nelíbí. Jestli sem nikdo nechodí. Ne, tohle bude deník. A jsem si tím dost jistá, tak mi to nezkoušejte vykecat. Žádný posraný laye na přání už nedělám. Sorry že sem sprostá, ale jsem dost nasraná. Byla jsem odhodlaná s tím tady fláknout. Ok, deník potřebuju, takže tady zůstanu. Ne jako dřív. Chci psát deník, povídky, básně, občas nějakou grafiku. Jenom jsem chěla, abyste to věděli.
Bye.

Sorry

4. october 2011 at 19:28 | Tiney*-
Tumblr_lrrwcme9km1qbjt25o1_500_large
Hello.
Chtěla bych jako vždy napsat krátkou omluvnou větu proč sem nechodím. Je to prostě kvůli tomu, že má problémy s rodinou a na počítač prostě nesmím. Teď jsem doma sama, tak mám malou chvilku, abych se podívala na pár blogů atd. Je mi to líto. Doufám že si někdy najdu čas sem zajít. Hele dočasně to udělám takhle. Napíšu sem článek pouze když budu mít čas a budu mít o čem psát. Sorry...